Brukev či kedlubny. Bez odporu také jedna z nejoblíbenějších zelenin košťálovitých. Ta ale klade poněkud větší požadavky na pěstění, neboť jest podmínkou, aby brukve byly zcela jemné, až máslovité, bez tuhých vláken. Toho dociluje se jen, když je vysazujeme do půdy dobře vyhnojené, a kypré a když je hojně zaléváme. Jakmile utrpí suchem, ztrácí ihned na jemnosti. Čím rychleji se vyvinují, tím jsou lepší. Brukve rozeznáváme rané a pozdní, bílé a modré. Je pouze předsudkem, že by modré brukve byly chutnější a jemnější a že by tak snadno nedřevnatěly, jako bílé, jak se namnoze tvrdí. Zdřevnatí-li brukev, jest hledati vinu toho ve špatném ošetřování nebo ve špatné půdě.

Brukev buď vysazujeme - rané odrůdy - jako samostatnou zeleninu na záhony, nebo jako mezisadbu k jiným zeleninám: květáku, rajským jablíčkům a pod. Také můžeme brukve vysazovati mezi saláty ovšem menší odrůdy a nejranější.

Jednou z nejlepších odrůd jest Vaňkova pražská bílá a Dvorského. Osvědčily se jako nejotužilejší proti jarním mrazíkům, takže nevybíhají tak snadno do květu, tvoří pěkné kulaté a hladké bulvy s málo a malými listy, jsou přitom neobyčejně jemné. Marně by se snažil kdo na př. anglické brukve pěstovati pro nejranější sklizeň - nevyvinou se a předčasně vykvétají. Jsou pro sklizeň podzimní. Za to ale pozdější výsevy raných brukví dávají také výbornou sklizeň na podzim.

Zvláštní zmínky zasluhují obrovské zimní brukve "Goliáš" bílé i modré. Nejsou ani tak chutné ihned na podzim po sklizni, jako teprve později. Tyto vysévají se až v dubnu i na začátku května a vysazují se v červnu, ale až na 60 cm od sebe, kdežto rané brukve malolisté vysazují se na 20-25 cm, letní až na 40 cm od sebe. Brukve sice poněkud vzdorují slabším mrazům, ale přece jest lépe je sklízeti k zazimování dříve, než je zasáhnou mrazíky silnější, protože ztrácejí na jemné chuti. Zakládají se do pařiště nebo do sklepa i s kořeny do země.