Pro stavbu rovné střechy je potřeba dostatek znalostí a umu, protože její funkce musí být naprosto shodná se šikmou střechou. Tou nejdůležitější funkcí je zabezpečení domu před povětrnostními vlivy. Jak v minulosti, tak i v současné době, chrání střešní konstrukce dům především před nepříznivým počasím. Šikmá střecha u domu však dříve nemusela být zateplená, jelikož půdní prostor, který se nevyužíval k bydlení byl dostatečnou izolací. Na venkově tuto funkci navíc umocňovalo skladování slámy či sena. Současný rodinný dům ale mívá půdu málokdy neobydlenou nebo určenou pouze ke skladování. Každý kout domu se majitel snaží využít k vlastnímu bydlení a život v půdních prostorách je navíc umocněn romantickou atmosférou takového pokoje. Tepelná izolace střechy se tedy stala nezbytností a u rovné střechy je pro ochranu domu stejně samozřejmá jako izolace obvodových stěn.

S tímto novým požadavkem na střechu se však změnila celá struktura její stavby. Ti, kteří uvažují o stavbě rovné střechy, by si měli dobře uvědomit vlastní skladbu střechy. Ta se stala mnohem složitější, nechrání totiž už jen vnitřní prostor domu, ale vlhkost nesmí ohrozit ani nosnou konstrukci nebo tepelnou izolaci. Vlhkost se mezi jednotlivé vrstvy může dostat nejen zatečením srážkové vody nebo táním sněhu, ale také například kondenzací při změnách teploty. Hydroizolace se tedy nemůže položit bez ohledu na návrh celé střechy a při výběru již nepůjde pouze o posouzení kvality, trvanlivosti či ceny. Velice důležité bude při stavbě probrat komplexní podmínky jak vnitřní, tak vnější. Než jenom spekulovat zda tam dát tu či onu izolaci, je nejlepší se poradit s odborníkem. Pokud budeme stavět rovnou střechu, nesmíme zapomínat, že rovná střecha není vlastně nikdy rovná. Nejběžněji se staví se spádem 1° z důvodu odtoku srážkové vody do okapových rour.

Na povrchu ploché střechy se musí objevit povlaková hydroizolace, která musí být zhotovena z takového materiálu, který bude odolný proti vodě jak v tekutém, tak pevném skupenství. Pokud se majitel rozhodne udělat si ze střechy zahrádku, musí být tato izolace odolná mimo vodu také proti prorůstání kořínků.
S podkladovou vrstvou se hydroizoace propojuje jen do té míry, aby nedošlo k jejím poškození vlivem pohybů podkladu. Na terasách se tedy na hydroizolaci obyčejně pokládá dlažba. Další doplňující vrstvy chránící před vodou se volí podle skladby celé střechy. Plochá střecha může být jednoplášťová nebo dvouplášťová, s provětrávanou vzduchovou mezerou. V některých případech, kdy velmi záleží na účinnosti hydroizolace, se volí i speciální tepelná izolace, položená až nad vrstvou hydroizolace. Ve všech případech se posuzuje nejen požadavek na bezpečnost izolace, ale také vlhkostní režim. U rodinných domů ohrožují konstrukci střechy svou zvýšenou vlhkostí pouze koupelny či prádelny. Před touto vlhkostí pronikající z interiéru se střecha chrání parozábranou. Na rozdíl od hydroizolace nesmí tato vnitřní izolace propustit vodu ani v jednom skupenství.

Expanzní vrstva se většinou navrhuje pod hydroizolaci z asfaltových pásů, aby se zabránilo vzniku puchýřů mezi povlakem a podkladem. Drenážní vrstva odvádí srážkovou vodu ze skladby střechy nad hydroizolací a tím tak přispívá k trvanlivosti celé konstrukce. Ploché střechy musí být zajištěny proti negativním účinkům větru, ale z hlediska estetického na ně nebývá kladen velký požadavek, pokud se pohledově nestávají součástí celého domu. Střechy nižších částí domu, například garáží, se mohou řešit jako zelené zahrady, protože se na ně naopak mohou lidé dívat přímo ze svých oken. Pokud ale majitel chce svoji plochou střechu využívat jako terasu, musí dávat velký pozor při výběru vhodné hydroizolace a také pokladového materiálu. Oproti nevyužívaným rovným střechám přijde taková terasa na větší finanční obnos, zajišťující všechny potřebné kroky k úspěšné užitkovosti, ale výsledný efekt, kdy vám přátelé tento klidný a kvalitní kout na posezení pochválí a rádi se sem budou vracet, je přinejmenším hřejivý na srdci.