Jedná se o asi nejdostupnější formu skleníku, kterou není příliš těžké zřídit. Jistě máte doma spoustu vitrín, kde máte vystaven třeba vzácný porcelán. Do vitríny však můžete umístit také rostliny. Taková vitrína je vlastně skříň s prosklenými stěnami. Přední a zadní stěny mají mít posuvná okna. Je také nutné uvážit velikost takové vitríny, neboť vnitřní prostor musí vybraným rostlinám stačit.

Do vitríny se zpravidla také zabudovávají zářivky, které zajišťují dostatek světla při nepříznivých poměrech (tedy někdy i během dne - zvláště pak v zimě). Doporučuje se také automatická regulace teploty a vzdušné vlhkosti. Taková částečně automatizovaná vitrína může totiž zůstat určitou dobu bez dozoru.
Vitrína na rostliny je velmi vhodná k rozdělování místností, kdy nahradí dělicí stěny a navíc pěkně vypadá. Daleko menší nároky na místo mají miniaturní skleníky v podobě uzavřených skleněných nádob. Jejich výroba je však obtížnější, je třeba trpělivosti a zručnosti. Hodí se k ní třeba demižóny na víno a jiné větší sklenice. Ačkoli se to možná nezdá, v těchto vzduchotěsně uzavřených nádobách je možné rostliny úspěšně pěstovat. Je to dáno tím, že se v nádobě vytváří samostatné mikroklima.

Množství světla potřebné k asimilaci (což je spotřeba oxidu uhličitého) se rostlinám dodává přisvětlováním zvenčí. Mezi asimilací a dýcháním (produkce oxidu uhličitého) tak vznikne rovnováha. Je tedy řízena pouze zvenku světlem. Vlhkost potřebná pro rostliny v podstatě koluje. Dodá se totiž již při výsadbě rostlin a rostliny ji pak vypařováním vyloučí. Voda se tak srazí na skleněné stěně a steče zpět do půdy. Pokud sklenici neotevřete, udržíte tuto samočinnou regulaci asi jeden rok. Před osázením je nádobu nutné vyčistit a vysušit. Jako spodní vrstva se do ní vpraví směs malých kousků dřevěného uhlí a písku. Tloušťka vrstvy má být od 2 do 3 cm. U větších nádob je lepší vrstva tlustší.

Pokud má vámi vybraná nádoba menší otvor, vytvořte si z papíru kornout. Potom vsypávejte substrát. Podle velikosti skla je vhodná vrstva od 3 do 8 cm. Jednotlivé vrstvy se snažte co nejstejnoměrněji rozprostřít. Například dlouhou lžící. Budete však potřebovat další nářadí. Připravte si několik tyček s různě velkými drátěnými háčky. Těmi totiž budete rostliny přidržovat a také jimi přimáčknete půdu. Budete také potřebovat pinzetu, kterou rostliny umístíte na zvolené místo. Tu je nejlepší vyrobit ze dvou tenkých dřevěných lištiček. Snažte se, aby skleněné stěny zůstaly nedotčeny. Pokud má láhev užší krk, dejte pozor, abyste rostlině neublížili. Je vhodné omotat ji před prostrkáváním otvorem papírem. Po výsadbě opatrně zalijte, nejlépe hadičkou, kterou přivedete těsně k rostlinám. Vodu je výhodné pouštět po kapkách. Vodu můžete taktéž nechat stékat po skleněné stěně, jen dbejte na to, aby sklo nebylo postříkané. Vznikají tak nepěkné skvrny.

Poté nechejte nádobu asi týden otevřenou, vypaří se tak přebytečná vlhkost. Následně ji vzduchotěsně uzavřete. Je-li vámi zvolená nádoba demižón, je vhodné uzavřít ji pryžovou zátkou. Pokud použijete poklop skleněný, utěsněte jej tmelem. Známkou toho, že je v nádobě dostatek vlhkosti je orosení jejích stěn v ranních a večerních hodinách. Pokud tomu tak není, nádobu otevřete a rostliny znovu ovlhčete. Pokud je naopak sklo orosené stále, měli byste větrat.
K osázení takového skleníku se hodí slabě rostoucí vlhkomilné rody a druhy rostlin. Například břečťan, kapradiny i mechy. S úspěchem byla použita Aphelandra, ibišek (Hibiscus), kapská fialka (Saintpaulia), Guzmania a podenka (Tradescantia).