Pokud máme problémy s prostorem vyřešeny, nastává neméně obtížná fáze-shánění nářadí. Samozřejmě, že do dílny patří minimálně ponk, čili pracovní stůl, svěrák, bruska, vrtačka s příslušenstvím, pilka na dřevo a na železo, sady klíčů, kladívek a šroubováků a nějaký základní spojovací materiál-šroubky, matky, podložky apod. Pořizování nářadí by neměla být „hurá“ akce, kdy kupujeme bez rozmyslu to, co vidíme v místním železářství , ale je to proces dlouhodobý, kdy obzvlášť dražší nářadí si pořizujeme až tehdy, když jej pro výrobu konkrétní věci skutečně potřebujeme. A že kvalitní nářadí je také pěkně drahé, to si buďme jisti.

Málokterý kutil si může dovolit používat hned zpočátku jednoúčelové nářadí. Tím myslím nářadí, které je vybaveno vlastní pohonnou jednotkou-samostatná cirkulárka, samostatná bruska, samostatná přímočará pilka apod. Dle mého soudu je velká škoda, že v katalogu žádného výrobce nářadí dnes nenaleznete nějakou hobby sestavu, jako tomu bylo dříve u výrobce Narex. Já sám, ačkoliv jsem si už dávno pořídil samostatnou okružní pilu (jak ruční, tak stolní s hoblůvkou), samostatnou přímočarou pilu, aku-vrtačku a v neposlední řadě kvalitní SDS vrtací kladivo, nedám na starou vrtačku Narex s příslušenstvím dopustit a v dílně ji používám neustále (ale pro úplnost, nikdy nebudu chválit příslušenství „vibrační brusky“ . Většinou stál vibrační nástavec na místě a vibrovala vrtačka). Mnozí si pamatují, že k "narexce" se dal kdysi pořídit taky víceúčelový stojan, pomocí kterého bylo možno v jedné poloze vrtat jako klasickou stojanovou vrtačkou, a ve druhé poloze soustružit jednoduché výrobky ze dřeva.

Setkávám se s výhradami, že tím se vrtačka (tedy víceúčelová pohonná jednotka) brzy zničila, ale myslím si, že vždy platí spíše to, že nářadí přestane sloužit dříve hlavně proto, že se o něj kutil špatně stará. Já sám mám narexku koupenu z druhé ruky již jako starší. Poté, co jsem ji celou rozebral, vyčistil, vyměnil ložiska, vyměnil hlavu za rychloupínací, namazal a samozřejmě zase složil, mi spolehlivě pořád slouží už osm let.

Je jasné, že kutil (obzvlášť začínající) může toužebně vzdychat před výkladem prodejny po nástrojích, které se mu líbí, ale jelikož na ně většinou nemá peníze, musí, a není na tom nic špatného, vzít zavděk nářadím z druhé ruky, darovaným, nebo zděděným. A je také pravda, že například na burze koupena dláta po něčím pradědečkovi bývají mnohdy z lepší oceli, než leckterá nová z obchodu. Kutil sitaké musí umět v různých situacích poradit a umět si potřebný „vercajk“ sám vyrobit. Následujícími několika články bych chtěl začínajícím kutilům jejich snahu ulehčit-vždyť proč vynalézat vynalezené...