Existuje mnoho nástrojů (docela drahých), které nám broušení ulehčí, ale kutil má doma většinou jen jeden z nich - vrtačku. K ní však lze skoro v každém železářství koupit držák, kterým se vrtačka upevní k pracovnímu stolu, a brousící nástavec, kterým se upevňují kotouče smirku. Mám na mysli nástavec na kotouče s tzv. “suchým zipem" (ne gumový se šroubem uprostřed). Tyto nástavce se dělají pro různé průměry. Nejběžnějším a pro běžné práce dostačujícím, je průměr 125mm. Větší nedoporučuji, protože zbytečně hází.

To by nám zatím sice mohlo stačit, ale brousit takto různá prkénka z ruky znamená, že dříve či později se z dílny ozvou nadávky a kutilovy kroky míří k lékárničce. Věřte, že takovou “šmirglůvkou” pobroušené prsty (a obzvlášť nehty) patří k nejbolestivějším a nejdéle se hojícím malým úrazům. Proto je třeba vymyslet nějaký opěrný stolík.

Já jsem to vyřešil velmi jednoduše – sehnal jsem si v jedné škole už nepoužívaný podstavec na pokusy z fyziky. Stolík upevníme na pracovní stůl co nejblíže brousicímu kotoučku, ale zase ne moc blízko, aby se nestalo, že kotouč bude brousit se dřevem taky stolík. Většinou je vhodná mezera kolem 3mm. Smirkové kotouče (dřívější označení “skelný papír” je nepřesné-brusným materiálem už dávno není drcené sklo, ale karborundum) se prodávají v různých zrnitostech. Obecně platí, že pro nejhrubší opracování je vhodnější číslo smirku kolem 30, pro finální pak kolem 100. Větší číslo (čili více zrníček brusiva na jednotku plochy na smirku) nepoužívejte, dřevo se pak pálí a kotouč se dříve zanese. Také platí, že čím tvrdší dřevo brousíme, tím vhodnější je volit číslo zrnitosti nižší, například pro buk rozhodně nebudeme používat zrnitost 100 ale raději 30.

Zkontrolujeme, zda je kotouč kolmý ke stolíku a můžeme začít brousit. Dávejme pozor na to, aby k úběru materiálu docházelo spíše před osou vrtačky (kotouč sám si dřevo přitlačuje ke stolíku) než za osou, tam totiž kotouč dřevo nadzvedává a my bychom je zbytečně museli ke stolíku tlačit.

Při práci dřevo netlačte ke kotouči příliš velkou silou. I když materiál rychleji ubývá, rychleji se také opotřebovává kotouč, dřevo se může zbytečně pálit a také kotouč se tlačí od svislého směru, deformuje se a tím nejsou pak i jednotlivé strany hranolku přesně kolmé. Navíc zase vzrůstá nebezpečí toho, že zvláště menší kousky dřeva se do kotouče ”kousnou” a my včas s prsty neuhneme…

Takto vybroušený materiál pak jen zlehka přejedeme jemným smirkem v ruce, vykartáčujeme dřevěný prach a povrchově upravíme dle libosti.

Až získáte v práci větší jistotu a potřebný “grif”, můžete na takovém přípravku brousit dřevěné desky široké skoro až dvojnásobek průměru kotouče. A taky zjístíte, že smirek na suchý zip se prodává nejen na broušení dřeva, ale i na kov a že s vrtačkou s regulací otáček si skvěle nabrousíte nože, dlátka….a co já vím všechno.

Ať se daří…a nezapomínejte na bezpečnost. Kutil s brýlemi na očích možná vypadá komicky, ale oči máme jenom dvě!