Domácí dílna: Český magazín pro kutily

Založení zelinářské zahrady, část XI.

-dk-, 21. září 2004

Sklizeň a úchova zelenin

Ve skutečnosti od jara sklízíme postupně různé zeleniny pro okamžitou spotřebu v kuchyni, dle doby jejich uzrávání. Některé zeleniny - okurky, rajská jablíčka, hrášky a fazole sklízíme také, jakmile jsou k tomu schopné a konservujeme je pro zimní dobu - nakládáním, zavařováním a pod. Jiné zase - cibuli a česnek sklízíme, jakmile uzrály a pak dobře vysušené a očistěné ukládáme na vhodném, suchém a mrazuprostém místě. Také majoránku, dymiánek, šalvěj a pod. sklízíme když vykvétají - uřežeme nať za sucha a rozložíme na stinném, suchém místě (pod kolnou, na půdě) a usušené pak ukládáme na vhodném místě. Zelenou petrželku a kopr nejlépe ukládáme do skleněných nádob do octa nebo soli (usušené ztrácejí mnoho na chuti).

Na podzim však, když nastává chladnější období a všechny zeleniny již jsou vyspělé a vyzrávají, připravujeme si místo pro uchovávání zelenin na zimu. Dle okolností buď si připravíme hlubší pařiště, které zavčas vyvezeme, aby vyvětralo, nebo si vykopáme prostornou jámu na chráněném místě, nebo vyklídíme si vhodný sklep, vyvětráme jej dobře, po případě stěny vybílíme, při čemž do vápna přidáme bledny (boraxu) a je-li nutno, také jej vysíříme, abychom bezpečně zničili zárodky plísní a hniloby, které by se snad mohly přenésti na uchovanou zeleninu a ji nakaziti. Vždyť zima je dlouhá a každá i malá ztráta na uchované zelenině vzniklá způsobuje nám škodu.

Pro založení, zvláště kořenových zelenin do sklepa navezeme čerstvý, čistý, říční písek, také do zazimovací jámy nebo pařiště, protože v písku drží se zeleniny nejlépe.

Spěchati se sklizní zeleniny není dobře. Čím déle můžeme ji ponechati venku, tím lépe. Nesmí nás zmýliti několik raně se dostavivších nočních mrazíků, které zpravidla zase záhy pominou. Čím je zelenina vyspělejší, tím lépe se drží. Nikdy také nesmíme sklízeti zeleniny, trvá-li vlhké, zvláště deštivé počasí. Lépe jest posečkati, až nastane přiměřené sucho. Za mokra sklizená zelenina nenechá se dobře očistiti a snadno podléhá skáze i při největší péči. Není také ani nutno všechny zeleniny sklízeti najednou. Začneme s nejchoulostivějšími a naposled ponecháme nejotužilejší.

Kořenové zeleniny ponecháváme v zemi, pokud tomu poměry dovolují, co nejdéle, alespoň do začátku až do poloviny října. Zvláště dbáme také toho, abychom kořenové zeleniny pro zazimování ani při dobývání ze země, ani při čištění nepoškodili. Stane-li se tak přece, dáme takové zeleniny stranou a rychle je spotřebujeme.

Karotku a mrkev zbavíme natě, kterou ostrým nožem těsně nad kořenem odřízneme. Ukládáme ji vrstvovitě s pískem, hlavičkou ven. Uložíme-li mrkev na hromadu, zapařuje se a lehce se kazí. Petržel čistíme tak, že nať kus po kuse, tak jak se kryje, odlamujeme až na střed, který necháme netknutý. Každý úlomek natě pečlivě odstraníme, aby nezahníval. I tuto ukládáme vrstvovitě do písku hlavičkou ven. Pastiňák zbavíme natě zcela, necháme jej ale dobře oschnouti a můžeme jej proloženě do písku na hromadu složiti. Červená (salátová) řepa zbaví se také zcela natě, ale bez poškození (ne jako cukrovka), protože by při vaření ztrácela barvivo a chuť.

Černokořen ukládáme do sklepa jen z malé části, neboť v teplejší místnosti ztrácí na chuti. Jen tam, kde je sklep zcela chladný, přeneseme jej sem všechen a založíme, jinak založíme jej do pařiště. Nať pouze až asi na 1 cm délky uřežeme. Vůbec musíme dbáti toho, abychom jej ani nejméně nepoškodili, protože ztrátou mléčné šťávy stává se bezcenný.

Celer snese poměrně dosti chladna.

Při nedostatku místa k přezimování kořenových zelenin, nebo není-li vhodných místností, můžeme si ponechati některé ve volné půdě - např. pastiňák, petržel i mrkev, kterou ale doporučuje se na záhoně krýti vrstvou suchého listí. Tam ovšem, kde vyskytují se hraboši, musíme bezpodmíněčně tyto veškeré zeleniny na zimu skliditi a na bezpečném místě uložiti. Mimo uvedené kořenové zeleniny snášejí průměrnou naši zimu a přezimují ve volné půdě také kapusta zimní, kapusta růžičková a kadeřávek. Tento zcela (nízký), jiné přece, nastanou-li tuhé holomrazy, nutno přiměřeně chrániti.

Z košťálovitých zelenin nejchoulostivější jest květák. Ne, že by snad zmrznul snadno, ale namrzne-li, dříve uložený vyvinuje růže, ale malé. Proto jest lépe po prvých menších mrazech na podzim, dá-li se očekávati příchod mrazů větších, všechny rostliny podzimních květáků pečlivě se šetřením kořenového balu vyzvednouti a do hlubokého pařiště nebo vhodného sklepa přenésti a zde dobře založiti. Vyvinuje tu v temnu a za přístupu vzduchu růže zvolna, veliké a bělostné i jemné.

Také kedlubny jsou poměrně citlivé proti větším mrazům. Namrznou-li, pozbývají na jemné chuti. I tyto musí býti záhy sklizeny - dříve později vysazované kedlubny letní, později kedlubny zimní - Goliáš, které snesou více chladna. Oba druhy těchto zelenin, také kapustu dobýváme k zazimování s kořeny. Spodní žlutavé listy se uřeží až u košťálu, ostatní se ponechají. Zakládají se přiměřeně hustě do navezené země, prosté hnilobných částí (hnoje, listů a pod.). Zelí hlávkové můžeme založiti na týž způsob jako kapustu, ale také bez košťálu hlávky do mrazuprosté kolny do slámy, nebo ponecháme mu košťál, který zbavíme zcela země a zavěsíme hlávkou dolů v suchém sklepě nebo jiné vhodné místnosti.

Cibule a česnek nejlépe přezimují svázané natí do "věnců" nebo svazků na suchém místě v bezmrazných místnostech.

Pokračování příště...

Zdroj: Vaněk Jindřich: Vaňkův zahradnický rádce. Praha, Čsl. semenářské závody Jindřich Vaněk 1929.





Copyright © 2001 Domácí dílna