Úprava cest

I v zelinářské zahrádce musíme se snažiti zakládati cesty dobré, schůdné i za dešťů. Naprosto nepostačuje tedy nasypávati na cesty vrstvu písku či škváry, které se snadno zašlapávají, takže zem opět proniká a za dešťů se blátí. Zvláště ale proto, že bývá nutno kolečkem projížděti, musí být cesty pevné.

Takové si upravíme, když naneseme na vyhloubené, jak uvedeno, 20 cm vrstvu štěrku, v síle 10 cm, který dobře upěchujeme, načež teprve navezeme hrubý písek nebo škváru, kterou doporučuje se opět mírně upěchovati. Vždy ale střed cesty upravíme o málo vyšší než strany, aby voda lépe stékala a cesty alespoň uprostřed byly vždy lépe schůdné. A nejen že takto upravené cesty jsou po celý rok pohodlnější, ale nezarůstají ani obtížnou plevelí, jejíž ničení vyžaduje si stále mnoho času a práce, kterou můžeme lépe věnovati zeleninám.


Rýhování či rigolování půdy

Snad nikdy není půda na místě zakládané zahrady tak připravená, aby nevyžadovala hlubšího zpracování, i tehdy ne, je-li zahrada zakládána na dříve obdělávaném poli. Většina pěstovaných zelenin vniká poměrně hluboko do půdy svými kořeny a musíme jim toto umožniti. Čím hlouběji půdu zkypříme, tím více vniká do ní vzduchu, živiny ve spodnějších vrstvách se okysličují, půda větrá a rozkládá se a tím více poskytuje zeleninám potravy. Také ale nasycuje se více vláhou, která později za suché povětrnosti nasycuje opět vyschlé vrchnější vrstvy a zásobuje i rostliny lépe potřebnou vodou.

Pouhé zrytí půdy nepostačuje, ani provádíme-li je novými, dlouhými rýči. To postačuje teprve v následujících létech. Proto nový pozemek musíme zrýhovati čili rigolovati do hloubky, jaká se toho projevuje nutnost. Čím je půda pevnější, těžší, tím musí býti zrýhována hlouběji, až na 60-70 cm. Půdy lepší kvality, dříve také hojněji obdělávané, postačuje kypřiti na 50 cm.

Počínáme si přitom takto: Vyhodíme si příkop až 1 m široký (do poloviny šíře tabule) na cestu a dle potřeby hluboký. Pak v šíři asi 75 cm rýčem odhodíme stranou ještě vrchní vrstvu pásu druhého a spodní dvě vrstvy prokopáváme a skládáme do příkopu dříve vyházeného a na vrch zase naházíme vrstvu v šíři 75 cm z pásu třetího, protože zde jest zpravidla půda nejlepší, nejúrodnější. A opět spodní dvě vrstvy prokopané vkládáme do nově vzniklého příkopu a pokračujeme tak až na konec tabule, načež přejdeme na polovici druhou a zemí z pásu prvého (100 cm) házíme do zbylého příkopu. Dojdeme-li nazpět na místo, kde jsme prvou polovinu začali rýhovati do zbylého příkopu naházíme zem, kterou jsme nejdříve vyházeli do cesty.

Je-li půda poměrně dobrá, vyhodíme příkop pouze do 50 cm hluboký a kypříme pouze dvě horní vrstvy, mísíce ovšem zase zem z vrstvy hořejší s onou z dolejší.

Při rýhování nesmíme zapomínati na odstraňování všech kořenů obtížné, vytrvalé plevele: pampelišek, vesnovky, osetu (bodláku) a j. Pýr zničíme snadněji, když jeho kořínky uložíme do hlubší vrstvy a zaházíme jej čistou zemí ve výši asi 25-30 cm. Za nedostatku vzduchu kořínky odumřou. Ne tak kořeny jiných, zmíněných plevelí.

Při rýhování současně, projeví-li se toho potřeba, budeme půdu zlepšovati. Je-li tak těžká, uléhavá, do hořejších dvou vrstev budeme přidávati vápenný prach, písek a rašelinnou drť, které takovou půdu zkypří, učiní ji prostupnější, teplejší. Je-li zase naopak půda příliš lehká, snad písčitá, se spodinou až mírně i kamenitou, přidáme jí ornice hlinité, zvětralého jílu, zvětralého bahna rybničního a pod. A současně můžeme použíti i hnoj; do půdy těžké přimísíme zvláště hnůj koňský, ovčí nebo kozí, které se rychleji rozkládají a půdu oteplují, do půdy lehké použijeme hnoje hovězího nebo vepřového, které jsou studené.

Nikdy ale hnoje takovéto nesmíme dávati do vrstev hlubších, protože v nich špatně se spalují, ale pouze tlejí, při čemž za nedostatku přístupu vzduchu vznikají v nich rostlinám nebezpečné plísňovité houby, které by později mohly zdraví rostlin ohroziti. Hnoje dáváme pouze do vrchní vrstvy, asi 20-25 cm hluboko.

Na tabulích ovšem, kde míníme pěstovati v příštím i následujícím roce zeleniny kořenové, luštěniny a cibulovité, těmito hnojivy vyhnojovati nebudeme a použijeme k tomu, máme-li po ruce, starší kompost. Teprve zase na příště, až bychom při střídání zelenin pěstovali zde košťáloviny, saláty, rajská jablíčka, použijeme zde k pohnojení mrvy přirozené, chlévské.

Často můžeme se dočísti, že rýhování provádí se nebo může se prováděti po celou dobu zimní. Jest toto tvrzení doplniti tím, že se tak může státi pouze dotud, dokud není půda zmrzlá více než na 10 cm. Silněji promrzlá zem, pokud by při rýhování byla ukládána do hlubších vrstev, teprve dlouho z jara by zde roztávala, při čemž by stále ještě odebírala teplotu vrstvám hořejším a tyto by tudíž značně ochlazovala a činila je dlouho neschopnými osazování nebo osévání.

Rýhování budeme tudíž prováděti vždy pouze na podzim až do té doby, než začíná půda zamrzávati a později budeme v něm pokračovati pouze, bude-li panovat povětrnost příznivější.

Pokračování ...

Zdroj: Vaněk Jindřich: Vaňkův zahradnický rádce. Praha, Čsl. semenářské závody Jindřich Vaněk 1929.