Silnější plechy už pouhou rukou neohneme, k ohýbání musíme použít úderů. Používáme k tomu výhradně palice s polyamidovými (silonovými) vložkami, protože dřevěné palice jsou u silnějšího plechu málo účinné.

Nejdůležitějším úkolem při ohýbání plechů je stanovit správnou délku rozvinutého přístřihu a souřadnice, kde budeme plech ohýbat, aby výsledný tvar, který budeme z plechu vyrábět, měl požadované rozměry v co možná nejmenších tolerancích. (Např.: víčko na krabici musí dosednout volně, ale bez zbytečné vůle.) Jestliže budeme plech silný 1 mm ohýbat podle rysek vzdálených od sebe 100 mm, bude výsledný rozměr 103 až 105 mm, případně i více, závisí to na poloměru ohybu. Rozměr ještě nabude o sílu plechu a také o poloměr ohybu. Přístřih musí být tedy o něco kratší než je součet kót.

Výpočet délek přístřihů se v průmyslu provádí podle normy ČSN 017009. Příslušné rozměry můžeme najít v této normě nebo v tabulkách publikovaných řadou strojírenských příruček. Pro správnou aplikaci musíme vždy přesně dodržet poloměr ohybů, což bez ohýbačky nebo lisovacího nástroje prakticky nelze. Z plechu, který budeme zpracovávat, odstřihneme proužek (případně několik proužků) široký 10 až 15 mm. Vyznačíme na něm místa budoucích ohybů, odečteme sílu plechu a nanesené údaje si zapíšeme. Pamatujeme si také, ze které strany byl plech při ohýbání ohnut. Výsledné rozměry změříme po provedení ohybů a podle odchylek provedeme korekce. Je samozřejmé, že plech při ohýbání upínáme stejným způsobem, aby nárůst rozměru probíhal ve stejném směru.