Jednou nich nezralá omítka. Trendem současné výstavby je totiž rychlost. Tento požadavek platí i pro omítkové práce. Omítky proto bývají někdy prováděny na vlhké zdivo tak, že jejich jednotlivé vrstvy se na sebe nanášejí ve velmi krátkých časových intervalech bez možnosti vyzrát a vyschnout. Nedodržování doporučených technologických postupů však může na celé stavbě způsobit velké škody. Každá vrstva omítky totiž tvoří podklad pro další vrstvu a ta musí určitou dobu zrát. Postřik, přednástřik zraje dva až tři dny, v případě všech omítek je doba zrání jeden den na každý milimetr její tloušťky, ovšem nejméně 14 dní a to i při minimální tloušťce jedné vrstvy 10 milimetrů. Pro zamezení vzniku smršťovacích trhlin je dobré udržovat omítku po první dva dny ve vlhkém stavu. Mnoho firem provádějících stavbu na klíč tento technologický postup podceňuje anebo vůbec nedodržuje. Je tedy v zájmu zákazníka, aby si jejich pořádný postup pohlídal.

A jaké jsou nejčastější „nemoci“ vnějších omítek? Tou nejčastější je nepravidelně popraskaná omítka, která může vzniknout několika způsoby. Častá chyba, která se vyskytuje, je vysychání omítky v extrémně suchém prostředí bez potřebného vlhčení po první dny či před nanesením další vrstvy nestačila podkladová vrstva dostatečně vyzrát. Dalším druhem praskání, což prokazuje nekvalitně provedenou omítku, jsou pravidelné trhliny opisující spáry ve vnějším zdivu. Je to zapříčiněno buďto nadměrnou vlhkostí zdiva či nevhodně použitou jádrovou omítkou. Tím nejmarkantnějším znakem neúspěchu je opadávání omítky, což může způsobit špatně ošetřené zdivo před omítáním či vysoká vlhkost zdiva. V tomto případě je nejlepší celou omítku zrekonstruovat.

K nejčastější „nemoci“ patří tzv. výkvěty. Vznikají na omítnutém i neomítnutém zdivu procesem, kdy voda vynáší ze zdiva na jeho povrch rozpustné a vápenné sloučeniny soli. Zdroje těchto části mohou být buďto malty a omítky, nebo vlastní cihelné zdivo. Výkvěty se však objevují pouze v případě nadměrně vlhkého zdiva. Vzniklý povlak je vždy nutné z omítky odstranit, neboť základním způsobem ovlivňuje její soudržnost s podkladem. K tomu, jak na tuto nepříjemnou omítkovou „nemoc“ vyzrát, existuje pečlivý a řádný postup při vlastním procesu omítání. Nejdříve je nutné odstranit příčinu zvýšené vlhkosti, která vzniká například poruchou střechy, kanalizace, či jiného média nebo ochránit zdivo před povětrnostními vlivy. I v tomto případě se uplatní pravidlo, že déle znamená lépe. Zdivo totiž musí dokonale vyschnout, vlastní vlhkost nesmí před omítáním přesáhnout hodnotu 6% a v zimě hodnotu 4%. Pokud se na zdivu objeví zmíněné výkvěty, což je více než pravděpodobné, je nutné vzniklé povlaky odstranit ocelovým kartáčem. Když už budeme provozovat tuto činnost, musíme odstranit i další nečistoty, které představují uvolněné kousky cihel či nadbytečné množství malty. Tento postup je dobré opakovat několikrát s časovým odstupem. Před vlastním omítáním je vhodné nanést cementový postřik, po jehož řádném vyzrání v době dvou až tří dní se mohou nanášet jednotlivé vrstvy omítek. Při omítání vlastního domu je nutné si zjistit vlastnosti stavby a prostředí, ve kterém se nachází, protože tyto faktory velmi ovlivňují funkčnost omítky a tedy neexistuje jeden univerzální druh omítky. Bohužel jenom ty „nemoci“ jsou stejné.