Celer řapíkatý. Zelenina tato, ač velice zdravá, jest u nás téměř neznámá. Nepěstuje se pro hlízy, ale jak jméno již naznačuje, pro listové řapíky a proto také způsob pěstování jest poněkud odlišný od celeru hlíznatého.

Semeno vysévá se o něco později než celeru hlíznatého, do pařiště a mladé rostlinky se také přepichují, aby náležitě zesílily. Když vyspěly natolik, že mohou býti vysazovány do volné půdy a jsou dobře otužilé, na záhoncích vyhodí se po dvou 25-30 cm širokých a hlubokých brázdách, při čemž zem složíme k oběma stranám brázdy. Dno brázdy se dobře zkypří a dobrým kompostem přihnojí. Pak vysazují se sazečky celeru na 25 cm od sebe a ošetřují jako jiné zeleniny: totiž kypří se jim půda a vydatně se zalévají.

Od poloviny srpna počínaje, když již rostliny jsou dobře vyvinuty, část na listech svážeme (lehce) a vyhozenou zemí zasypeme, lépe po částech než najednou, takže zemí kryté řapíky po několika týdnech zbělí a zjemní. Tehdy můžeme je již pro spotřebu sklízeti. Řapíky upravují se na způsob chřestu, jsou zdravé a velmi chutné. Zbylé rostliny na podzim opatrně ze země i s kořeny vyryjeme a ve sklepě nebo v pařišti založíme, držíme je v temnu, kde také řapíky zbělí a dávají sklizeň dlouho do zimy.